Přihlášky do SONKP >>> TadýseQ

Červen 2008

Diplomy za 3.bleskovku

30. června 2008 v 17:52 | Sirenka |  →Odměny from Me to You→
Pro Lenku:
Pro Lusiana:
Pro Mišinku:
Pro Lilian:
Pro Toxic Tears:

-*-Diplomky-*- za 4. bleskovku

30. června 2008 v 17:40 | Sirenka |  →Odměny from Me to You→
Pro Irču :
Pro Bloodeyes :
a pro Lusiana:

IV. Bleskajda

23. června 2008 v 21:38 | Sirenka |  ☼Bleskovky
Mám tu 4. bleskovku,, a beru tři lidi
1. čus
2. máš se
3. líbí se ti můj blog
4. máš rád/a koně
5.co na diplom
6. máš doma nějakýho mazlíčka
7. těšíš se na diplomek
8. tak papú

Bleskovka č. III

14. června 2008 v 19:56 | Sirenka |  ☼Bleskovky
1, Čest
2, Jak je
3, Co chceš na diplom
4, jaký jméno
5, co si měla k snídani
6, jaká je tvá nejoblíbenější kočka
7, jaký je tvůj nejoblíbenější pes
8, jaký je tvůj nejoblíbenější kůň
9, jaké je tvé nejoblíbenější zvíře vůbec
10, už tě nebudu zdržovat, díky za odpovedi...Hoi
Pro změnu vás beru 5 ;) :)

Diplomky za 2. bleskovku ;)

14. června 2008 v 19:53 | Toxic Tears |  →Odměny from Me to You→
Gratuluju holčiny ;)

jiščo.....

12. června 2008 v 15:51 | Siren |  ☼Diplomky a jmenovky
Husky.. ježdáá *musk* to! müluju !!!!!
ťuťu ňuňu......chichi :-* *IN LOVE* *KISSING*

Dalšája diplom

12. června 2008 v 15:49 | Sirenka |  ☼Diplomky a jmenovky
uufff...hi

Next collective diploma :P

12. června 2008 v 15:44 | Siren |  ☼Diplomky a jmenovky
Tentokráte sme přehlasovali jednu holku která chtěla na spol. diplůmek bazén... my chtěli ňáký žvížátko a pžehlasovali sme mno... ;) :) takle se na ně mušíí!!! :P

Velký münsterlandký ohař

12. června 2008 v 15:39 | Sirenka |  →Plemena psů
Velký münsterlandký ohař
http://www.vetontheweb.co.uk/product-images/pet-img-729.jpg
65 cm
Původ: Je potomkem původního staroněmeckého dlouhosrstého ohaře, který pocházel ze středověkých loveckých plemen používaných k lovu ptáků. Záměrným výběrem a šlechtěním pak vznikl dlouhosrstý ohaž všestranného upotřebení. Vyskytuje se však dosti vzácně.
Povaha: Dobře vychovatelný, věrný, inteligentní a ostražitý lovecký pes. Báječný společník, má rád práci ve vodě. Při pečlivém výcviku se hodí i jako stavěcí pes.
Péče: Lovecký pes, který dovede být i příjemným psem do rodiny. Kdo ale nemá možnost uplatnit jeho lovecké schopnosti, neměl by si jej pořizovat. Je nutná pravidelná péče o srst.

Americký kokršpaněl

12. června 2008 v 15:19 | Sirenka |  →Plemena psů
Americký kokršpaněl
39 cm, všechny barvy
Původ: Byl vyšlechtěn z kokršpaněla ve Spojených státech. Zpočátku byl používán k lovu na bažanty či koroptve a posléze se tady stal nejoblíbenějším plemenem vůbec. V Evropě je ovšem daleko oblíbenějsší kokršpaněl.
Povaha: Něžný, veselý pes a člen rodiny, dobromyslný, snadno vychovatelný. Je velmi vázán na člověka a potřebuje s ním těsný kontakt. Ostražitý hlídač, ale nenadělá mnoho hluku.
Péče: Při dobré výchově není těžké udržet jeho loecké pudy v rozumných mezích. Srst vyžaduje intenzivní péči a její sestřih se řídí přesnými pravidly.

Kokršpaněl

12. června 2008 v 7:16 | Siren |  →Plemena psů
Kokršpaněl
40 cm, 14,5 kg, všechny barvy
Původ: Pes byl vyšlechtěn kdysi v Anglii pro lov sluk ("anglicky woodcock") v hustých křovinách. Mnohostranný lovecký pes, který však dnes patří především mezi společenská plemena.
Povaha: Přítulný, něžný, temperamentní, inteligentní společník, ostražitý a přitom vůbec neútočný.
Péče: Okouzlující pes s pohledem světce, ale chováním šaška, který potřebuje důslednou výchovu. Vyžaduje mnoho pohybu a vzrychu. Je nutno dbát na to, aby si udržel štíhlou linii! Vyžaduje intenzivní péči o srst, uši a oči.

Labradorský retrívr

11. června 2008 v 20:58 | Sirenka |  →Plemena psů
Labradorský retrívr
62 cm, 31 kg, černá, hnědá, žlutá
Původ:Pochází z Nového Foundlandu, odkud se s rybáři dostal počátkem minulého století do Anglie. Tam byl dále šlechtěn jako přinašeč zastřelených ptáků. Je mnohostranně použitelný, uplatňuje se i jako slepecký vodicí pes či vyhledávač drog nebo záchranářský pes. Samozdřejmě jej lze i vychovat k lovu. V anglosaské části světa je nesmírně oblíben.
Povaha: Přátelský, přítulný, ale rázný pes. Nemá sklony k toulání, agresivitě ani pytlačení. Spolehlivý kamarád pro děti. Nenadělá mnoho hluku. Je to nadšený plavec a aportér.
Péče: Ideální pes pro začátečníka, bezproblémový v péči i ve výchově. Ocení rodinné zázemí a mnoho vzruchu a zábavy.

Zlatý retrívr

11. června 2008 v 20:44 | Siren |  →Plemena psů
Zlatý retrívr
61 cm, 37 kg, zlatá nebo krémová, nikdy ne červená
Původ: Byl vyšlechtěn konce 19. století ve Skotsku z labradorského retrívra, irského setra a dnes vymřelého tweedského vodního španěla. Byl určen k aportování zastřelené zvěře. V anglosaských zemích je dnes jedním z nejoblíbenějších plemen.
Povaha: Přátelský, klidný pes, který nesnáší nečinnost. K dětem je nesmírně milý a mírný, je trpělivý a nikdy ne agresivní. Není to vyslovený obranář, ale dovede se bránit, je-li to třba. Může být vycvičen pro lov.
Péče: Snadno vychovatelný, nemá sklony k toulání ani k pytlačení. Potřebuje pohyb a rodinné zázemí. Pravidelná péče o srst je nutná. Bezproblémový pes, vhodný i pro začátečníka.
http://www.ecards.cz/picture_output.php?pid=MTYxNQ%3D%3D&sf=X0U%3D
http://www.tiscali.cz/bydl/images/9/8/1/4/981400.jpg
Obrázek “http://www.kortus.eu/html/images/bastien/bastien_rodice.jpeg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
http://www.webrodeo.cz/Images2/852n1.jpgObrázek “http://www.dog-obedience-training-review.com/images/Golden-Retriever-Pictures.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.Obrázek “http://www.dog-obedience-training-review.com/images/Golden-Retriever-Training.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.http://www.krmivo-brit.cz/data/images/zlaty-retrivr-0_800x600.895b8caf51.jpghttp://www.slando.cz/photos/live/52/2282952_1_F.jpghttp://tn3-1.deviantart.com/fs16/300W/f/2007/175/8/b/the_accidental_deletion_by_hotburrito2.jpghttp://www.retriever-golden.net/galerie/70/2.jpg

Novofundlandský pes

11. června 2008 v 20:27 | Siren |  →Plemena psů
Novofundlanský pes
75 cm, 72 kg, černá nebo převážně černá
Původ: Pes přivezený anglickými rybáři z Nového Foundlandu. Není ale jisté, zda jde o původní americké plemeno či zda nebyli již předtím jeho předci přivezeni z Evropy. Dnes bývá cvičen k záchranným pracím ve vodě.
Povaha: Pes s přízračnou, po medvědím způsobu dobromyslnou náturou. Miluje vodu a výborně plave. Má vrozené nadání pro aportování. Klidný, přívětivý člen rodiny, málo štěká. Spolehlivý ochránce dětí. Neosvědčuje se ale jako hlídač.
Péče: Potřebuje prostor a rád se zdržuje venku. Péče o hustou srst je relativně náročná. Jinak je to bezproblémový pes bez větších nároků.
Zajímavost: Mezi prsty má plovací blány a jinak se mu říká černý medvěd.
tohle je roztomiloučký :)

:0* Australský honácký pes :0*

11. června 2008 v 20:12 | Siren |  →Plemena psů
Australský honácký pes (ACD)
Standard FCI č. 287 z 15. 9. 1989
Země původu: Austrálie
Klasifikace FCI: Skupina 1- ovčáci a honáčtí psi, sekce2 - honáčtí psi. Bez pracovní zkoušky.
Celkový vzhled: Silný, kompaktní, symetricky stavěný pracovní pes se schopností a ochotou splnit jakýkoli přidělený úkol. Kombinace substance, síly, vyváženosti a pevné svalnaté konstituce musí působit dojmem velké hbitosti, síly a vytrvalosti. Jakýkoli náznak hrubosti či slabosti je vážnou vadou.
Charakteristika: Jak naznačuje název plemene, jeho prvním úkolem, ve kterém nemá sobě rovného, je hlídání a nahánění dobytka jak v otevřených, tak uzavřených prostorách. ACD je vždy čilý, mimořádně inteligentní, ostražitý, osvážný a spolehlivý, s absolutní oddaností k plnění povinností, což z něho činí ideálního psa.
Barva: Modrá: zbarvení by mělo být modré, modře skvrnité nebo modře tečkované, s jinými znaky, nebo bez nich. Přípustné jsou černé, modré nebo tříslové znaky na hlavě. Rovnoměrné rozmístění má přednost. Na předních nohou vede tříslové zbarvení prostředkem nohou směrem nahoru a postupuje k hrudi a hrdlu, s tříslovým zbarvením čelistí. U pánevních končetin je tříslová na vnitřní straně nohou a stehen, kde sestupuje přes přední část kolenních kloubů a v části od hlezen k prstům se rozšiřuje na vnější část nohou. Tříslová podsada na těle je přípustná v případě, že není patrná skrze modrou krycí srst. Černé znaky na těle jsou nežádoucí.
Červeně tečkovaná: Zbarvení by mělo být rovnoměrně červeně tečkované po celém těle, včetně podsady(ani bíla, ani krémová), s tmavšími červenými znaky na hlavě, nebo bez nich. Žádoucí jsou rovnoměrné(pravidelné) červené znaky na hlavě. Červené znaky na těle jsou přípustné, avšak nežádoucí.
Velikost: Kohoutková výška u psů by měla činit 46 - 51, u fen 43 - 48 cm.

Magnum

10. června 2008 v 16:11 | Siren |  →Smutné Příběhy ze světa zvířat
Jedna dívka jménem Alice měla krásného hnědáka Magnuma, Hanoveránna. Jezdili spolu parkur a vždy si ze závodu přivezli nějakou tu stuhu nebo odměnu. Byl to úžasný kůň. Když jednou spolu jeli lesem po cestě na projížďku, Magnum se splašil, shodil Alici a utekl. Alice ho hledala celý den, až slyšela slabé odfrkování. Když se podívala ze srázu, odkud se frkání ozývalo, viděla Magnuma, jak je nohou nabodnutý na kůl. Alice vzala mobil a volala tátu a hned po něm veterináře. Koně zachránili, ale veterinář Sýček řekl, že už si nikdy nezaskáče. Na to otec řekl, že takového bezcenného koně nechce. I přes Alicininy prosby a pláč a vyhrožování Pan Bártů Magnuma prodal na jatka. Ani její máma s ním nic nezmohla, I když jí táta nabízel plno dalšícxh a krásnějších a výkonnějších hřebců valachů A klisen, ona chtěla zpět jen svého Magnuma. Jednou v den jejích 15 narozenin jí otec přivezl 4-letou Arabskou kobylku Sněhurku, bílou jak sníh. Alice si ji zamilovala, ale nikdy nezapomněla na svého Magnuma, Magnumovi se žádný jiný sebekrásnější kůň nevyrovná. Alespoň malou útěchou byla Sněhurka, která pomalu vyrůstala a stala se dostihovou královnou České republiky, po třech letech, kdy Alici bylo 18, jí čekala velká kariéra mladé žokejky. Den před závodem jí otec řekl, ať s ním jede na malý výlet. Alice souhlasila, až když jí otec řekl, že to bude na hodinku. Jeli. Jeli pořád. Až dorazili do Ostravy, kde už na ně čekala starší paní. Pozdravila a vedla je dál na její dvorek. Alice stále nechápavě šla a pořád se dívala na tátův rozjařený a šťastný výraz. Až když jí Paní Kosíková otevřela dveře od větší kůlny, málem ji klepla pepka. Před ní stál Magnum, její vysněný kůň. Alice padla koni kolem krku a štěstím se rozbrečela. Až když si Magnuma vezli zpět domů, Alice zjistila, že ta paní Magnuma koupila z jatek a tak ho zachránila před jistou smrtí. Po operaci se Magnum opět vrátil na skokovou dráhu. Alice byla v té době nejšťastnější člověk na světě. A nejúspěšnější skoková naděje ČR.
Příběh je smyšlený, jestli-že se podobá nějakému opravdovému příběhu, je to velká náhoda. Sama sem to vymejšlela.

Osudná noc, osudná stáj

10. června 2008 v 15:52 | Siren |  →Smutné Příběhy ze světa zvířat
V březnu nad Evropou zuřili bouře, které za sebou zanechávaly obraz zkázy. A tento obraz se zjeví i nad rozlehlou stájí ve Francii. Farmář Armin Walden, který na své farmě kromě drůbeže a skotu choval i koně, vyběhl ven, když ho probudilo štěkání jeho ovčáků. Blesky lítaly, koně ve stáji se plašili, podupávali, hrabali kopyty, jakoby věděli, co se stane. Když přišel z obchůzky ujištěn, že se nic nestalo, šel si zpět lehnout, ale nějak nemohl usnout, Pořád ho tížila myšlenka, co když uhodí blesk do velkého dubu vedle stáje a svalí se, a jeho dostiháci by uhořeli ve stáji. Proto, pro jistotu, vylezl opět z postele a oblékl se. Pomalu došel do stáje, kde byl úplný rozruch. Žádná klidná stáj, jako obvyklé noci, žádné klidné přežvykování suchého sena a ovsa jako pbyčejně. Vzal do ruky vodítko, když za ním přišla jeho 16letá dcera Victoria. Vzala si do ruky také vodítko, a pomalu začali vyvádět koně do přístřešku a kryté jízdárny nedaleko stáje. Když v osudném okamžiku uhodil do toho dubu blesk, dub začal hořet, a rychle se začal řítit na stáj. Victoria zrovna šla pro nejlepší, nejposlušnější a nejvytrvalejší kobylku Amiku , na které její otec vyhrál každý dostih, když slyšela nad sebou ohlušující ránu. Všude zaplanul vysoký oheň a rychle se rozrůstal, když Victoria uviděla dveře, rychle je otevřela, vydala se do ohně a začala otvírat boxy koní. Koně milovala, dala by za ně i její život. Po dvou hodinách, kdy přijeli hasiči a Victoria zachránila asi 5 dalších koní včetně Amiky a čistokrevného hřebce Luciuse, Victoria stále nebyla k nalezení. Po té co hasiči uhasili větší část ohně, se někteří odvážní dobrovolníci vydali ji hledat. Kolem 5 hodiny ráno vylezli hasiči už z polorozbořené stáje se špatnou zprávou. Našli Victoriino tělo u jednoho uhořelého hříbátka, spálené na uhel. Plno dalších koní nešťastnou náhodou uhořelo, a pan Walden propadl v usedavý pláč, celý život si pak vyčítal, že místo Victorie nešel pro Amiku on. Od té tragédie už si nikdy na Amiku ani na jiného koně nesedl, a dostihy už nemohl dál vystát. Ostatní koně, ktreří tuto noc přežili ve zdraví( což byli všichni až na dva, kteří cca za dva dny po nehodě zemřeli na otravu kouřem) rozprodal. Ani jedno jediné hříbě se nepodařilo zachránit. Jedno mělo šanci dostat se en, jenže na to už Victoria neměla dost síly, i když její odhodlanost zachránit všechny koně byla obrovská.
Kon� vyhnan� z ho��c� st�je v australsk�m st�t� Victoria
Tento příběh je smyšlený, jestli-že se stala podobná událost, je to velmi náhodné, tento příběh sem vymyslela sama.

Jak krátký může být život hříběte

10. června 2008 v 15:28 | Siren |  →Smutné Příběhy ze světa zvířat
Carmello
Carmello, hřebeček dlouhého očekávání všech členů stáje, kde je ustájená jeho matka,Garfa.Garfička měla úraz při parkurových závodech. Dodones nemůže pod sedlo, a proto byla připuštěna s hřebcem Corrado 2, aby aspoň její nadání, elegance, původ zůstal v jejím hříběti, s natolik dokonalím otcem.Carmello nebyl první Garfino hříbě, její syn Gauner dens skáče parkury S. Po dobu její březosti, byla Garfička ustájená ve stáji ve Stráži nad Ohří, kde se jí velmi dařilo. Po dlouhém a úmorném očekávání, sme se dočkali nádherného hřebečka. Nebyl jediný člověk, který by neměl radost, z radostného pohybu hříběte, a z legračních pavoučích nožičech, na kterých to vypadalo že se Carmíšu dlouho neudrží. Krátkých pár týdnů Carmello cválal po pastvinách, a hrál si s ostatními hříbaty.Než....Jedno, jedno jediné ráno, znamenalo pro Carmella, a všechny ostatní, kdo ho milovali, a znali., obrovský zlom.Toho rána, ošetřovatelé stáje ve Stráži nad Ohří nalezli Carmella ležet na pastvinách bez hnutí. Byl sice živý, ale na louce se poranil na páteři, rána se mu zanítila, tlačila na míchu a Carmello ochrnul. Jakmile to se dozvěděla jeho majitelka, byl okamžitě převezen do naší stáje, kde se mu postavila v boxe kladka, se závěšným podpřišním pásem, na kterém Carmello strávil krátký zbytek svého života. Kladka hřebečkovi umožňovala stát, a později se i pomalu posouvat po boxe, aby dokázal pít od matky. Carmelův stav se výrazně lepšil, po krátké době, už dokázal bez opory stát a opírat se na předních nohou a později, sme rozeznávali i cit v zadních.Měli sme ohromnou radost, z jeho zlepšení a stále sme věřili, že bude zase chodit, a blbnou s ostatními koňmi.Naše víra stále sílila s jeho lepšením a realným stavem. Už sme ho znovu viděli cválat, a hrát si, stavět se na své hubené pavoučí nožky a odpočívat ve stínu opory své matky.Ale pak přišel osudný den, den kdy sme nevěřili že někdy přijde, den který nikdo nechtěl zažít, den který změnil osud všech, okolo hříběte. Jediný den, a celé úsilí, a víra byla pryč.Carmello dostal z nedostatku pohybu koliku, kterou vzhledem ke svému úrazu nemohl vychodit. Ležel v boxe na slámě, kopal předníma nohamy v křečích a nikdo nemohl nic dělat. Veterinář byl za městem a do stáje se mohl dostat nejdříve za hodinu. Hodina byla moc dlouhá, a Pro trpějícího hřebečka nekonečná. Ještě teď nechápu, jak sem se mu mohla jen tak koukat do očí a nepomoct mu ukončit to utrpení, jenž prožíval na zemi boxu.Vedro, bylo vedro a Garfa byla uvázaná na prudkém slunci, řehtala a volala své trpějící dítě.Byl to hodně smutný pohled, na bezmoc matky pomoct.Celý den Carmello napil a dostal horečku. Dávali sme mu po lžičkách Garfino mléko. hřebeček řehtal v křečích bolestí a už jenom z jeho pohledu bylo znát, že mu už nic nepomůže. Veterinář sice hřebce zbavil na pár minut bolesti, ale na dlouho mu nepomohl.Pohled jeho majitelky říkal nám všem, že se stane to nejhorší. Už nebyla šance Carmelka zachránit. V pláči sme pozorovali jak hříbě umírá, čekajíc na poslední injekci. V noci byl Carmello utracen. Já sama jsem tam ten den byla a viděla koně jak se loučí navždy s hříbětem, které na světě sice nabylo dlouho, a nepoznalo mnaho světel a stínů života, ale nás hodně naučil.
Garfa byla později znovu připuštěna, ale malé kobylky sme se nedočkali. Dne 3.2.2007 Garfa předčasně (termín byl v květnu) porodila. Měla mít Klisničku, ale nezvládla udržet těhotenství a kobylku nechala jít na svět brzy.
"Děkuju Carmíšu, za to co jsi pro nás udělal a přeji si tvoje štěstí na věčných pastvinách."
Na věčnou památku hřebci Carmello
.
Garfa - Matka Carmella

Byl jednou jeden koníček....

10. června 2008 v 15:27 | Siren |  →Smutné Příběhy ze světa zvířat

Dějství první ... schyluje se k tragédii

Monthy dnesŽil - byl jeden koníček, jmenoval se ... to už ani nikdo neví jak. Spokojeně prožíval svůj koňský život a byl lidem k užitku. Pak se, jak už to v pohádkách bývá, nad krajem objevila černá mračna a zlý čaroděj zatemnil lidem mozky chamtivostí, nesnášenlivostí a mamonem. A koníček najednou už nebyl dost dobrý a stal se zbytečnou přítěží, která nejen že peníze nevytvářela, ale dokonce je vyžadovala. Co s ním....
V tu dobu krajem táhla tlupa koňských handlířů, prý z rozkazu samotného temného čaroděje. Ti s ďábelským chechotem za pár grošů vykupovali koně a odváděli si je s sebou. Proč? Aby je, jako v jiné pohádce, mohli nejprve vykrmit, pak zahubit a sníst. Tedy v tomto případě ne sníst přímo, ale prodat na jatka a stržit jidášský groš za jejich maso. Koník byl tedy vykrmován a tloustnul a tloustnul, ale nijak dobře se mu nevedlo, jak svědčí četné jizvy na jeho těle. Až nadešel den, kdy se koníček měl vydat na svůj poslední výlet ... ze kterého již nemělo být návratu.

Jedna z mnoha obrovských a hlubokých jizev, jizvy na jeho duši jsou však mnohem horšíDějství druhé ... přichází princezna

Zbývalo již jen pár chvil, když tu se na scéně objevila princezna Katka. Ta se o koníčkovi dozvěděla, přijela přes hory a přes doly a koníčka si od zlých lidí koupila a odvezla si ho domů. Pojmenovala ho jménem Monthy. Monthy měl padesát kilo nadváhy, po těle samé jizvy, hnilobu kopyt, bál se, nenechal na sebe sáhnout. Lidem nedůvěřoval - a nebylo divu.
Ale vše se v dobré obracelo. Monthy ve vzorné péči Katky pomalu zase dostával chuť do života, zhubnul a stal se zase tím milým koněm, jakým býval. Tady by naše pohádka mohla skončit slovy ... a pokud neumřeli, tak tam žijí spokojeně dodnes.

Dějství třetí ... próza

Ve skutečném životě ale pohádky nebývají takové jako v knížkách. Nechme mluvit samotnou Katku:
"Myslela jsem, že už je mu lépe, ale veterinář mi řekl velmi negativní zprávu. Monťásek má zkostnatělé chrupavky na všech čtyřech nohách a také zánět kopyt. Musí se buď operovat nebo píchat vyživovací injekce, které obsahují: kyselinu hyaluronovou, glukosamin sulfát, chondroitin sulfát. Jsou to léčiva, která je bohužel nutno aplikovat injekčně, protože perorální podávání ve formě tablet není dostatečně účinné. Kůra se musí aplikovat šest týdnů, přičemž jedna injekce na týden stojí 1 500 Kč. Také se mu musí aplikovat ortopedické kování, které vydrží sedm týdnů a vyjde asi na 1.400 Kč".
...už se mu konečně začaly rýsovat trochu žebra, byl vykrmovanej na jatka, byl samej tuk, žádný sval. Za tu chvíli je viditelný pokrok. Má pohyb a kvalitní jídlo přiměřeně dávkované ...
... nachází ztracenou radost ze života ...
... a ještě módní přehlídka v novém oblečku: v dece a stájových zateplovacích kamaších
(Fotky i s komentáři jsou převzaty z Katčiných stránek - je jich tam mnohem víc)
Katka je studentka, která se stará o zvířata v tísni. Známé jsou například její stránky o zelených leguánech. Ujímá se nemocných a pochroumaných zvířátek, vypiplá je a vrací zpět životu - a pro radost novým majitelům. Ale jako studentka nemá prostředků nazbyt - a když si spočítáte, kolik bude Monthyho léčení stát... Nestěžuje si. Ví, že to dělá dobrovolně a z lásky ke zvířatům; nikdo ji k tomu nenutil. Její kamarádka mi o ní vyprávěla a napadlo nás, že bychom se sami mohli prostřednictvím těchto stránek obrátit na vás ... kdybyste třeba chtěli náhodou koníčkovi přispět, teď, když je čas štědrosti a Vánoc, pod stromeček na uzdravení.
Pokud ano, zde je kontaktní adresa:
Kateřina Bergrová
U studny 2
251 01 Světice

č.ú. 51-1457920207/0100 (Komerční banka)
Poznámka - zarazila mě tu ta zvláštní shoda. Čtenáři Mostu do Říše snů asi ví, že mám moc rád jednu studánku za Brandýsem, které se říká Světice ... a ta adresa ... opravdu zvláštní. Snad tedy Monthymu opravdu pomůžeme. (JL)

... a ještě dodatek

Řečí vznešenou by se dalo napsat "došlo nám po uzávěrce". O Monthym se Katka dozvěděla náhodou, při povídání s kamarádkou na Internetu, na diskusním serveru o koních. Ta kamarádka bydlela poblíž a věděla o těchto koních vykrmovaných na jatka. Byli zavření v nějaké stodole - ve tmě, bez podestýlky a bez pohybu; uvázaní na ohlávce a řetězu. Monthy byl v té stodole asi dva měsíce, ale přesto měl ohlávku už zarostlou do kůže až na maso. Katka v té době sháněla koně, tak se do těch končin vypravila a snažila se koně odkoupit. To se nakonec, i za přemrštěnou cenu, podařilo.
Monthymu se v životě asi moc nedařilo ani před tím. Ty jizvy má zřejmě z předchozí práce v lese, kde tahal klády i povozy. Nohy mu byly zničeny soustavným přetěžováním; což ve spojení se špatnou stravou způsobilo dnešní problémy.
Člověku je z toho moc smutno. Je cítit, jak se ze světa vytrácí úcta k životu a k hodnotám, které život umožňují a pomáhají ho udržet. Místo toho se vytváří obludná konzumní mašinérie, kde jsou zvířata považována jen za jakési živé konzervy a prostředek pro rozmnožení zisku. Podívejte se na ten obrázek a řekněte upřímně; copak byste opravdu chtěli žít ve světě, kde by nebyli jiní tvorové než lidé ... měnící se pomalu, ale jistě v biologické roboty s vymytým mozkem - stroje na výrobu peněz?

Poslední chvilky pejsánků a kočiček,, Tajčáci žlutí,, sadisti,, necitové!

9. června 2008 v 19:45 | Sirenka
Umlácení psů zaživa? samozřejmost...
v našich zemích je běžné, že když se připravuje řízek, naklepe se paličkou na maso, aby byl křehčí a rychleji hotový (jenže ten řízek už je z "mrtvého masa").
Situace v Číně:
aby bylo psí maso dostatečně křehké, prokrvené a tudíž i chutnější, je ještě živý pes zavěšen na hák a je krutě umlácen dřevěnou palicí k smrti prudkými ranami do celého těla. Pak teprve je naporcován a připraven ke konzumaci. Číňané tento způsob přípravy považují za normální a zcela běžný. Údajně je z psího masa po této proceduře mnohem chutnější delikatesa...
Otřesné fotky








Nechte ty psy napokoji čangové!!!

Před dvěma týdny se v Číně stalo něco neuvěřítelného, čínští úředníci začalki řídit masové vybíjení psů! A Proč? Jako strašnou a neúčinou odezvu na několik lidských úmrtí na vzeklinu. Čínské rodiny sledují jak jsou jejich psi vybíjeni a to jen proto že nejsou očkováni nebo se toulají.

Víc než 50 000 psů bylo nemilosrdně zabito v prvních dnech po rozhodnutí. Osud mnoha dalších psů teď vysí na vlásku.
Jedna zoufalá čínská žena napsala svému americkému příteli: "opravdu mě mrzí co se děje, mám strach o kočky a psy. Ale nemůžu nic dělat! Mohl by jsi pro mě udělat laskavost? Mohl by jsi sehnat nějaké informace a říci o tom ve vaší zemi? Veřejný názor možná pomůže zastavit tuto hloupou aktivitu... Toto je to jediné co pro ty zvířata můžu udělat."
PETA přijala více než 15 000 prosebných dopisů od číňanů kteří nás prosí aby jsme s tím něco udělali, že oni sami jsou ve své zemi bezmocní! Proto prosíme každého aby o tom dal vědět všem koho znáte a kdo by mohl vědět jak pomoct... čím víc lidí tím líp...
P.S. omlouvám se za kvalitu překládala jsem to narychlo... návrhy piště do komentářů...
- fotky jsou hrozné, ale pravdivé...
Sušení psi
Pokud máte silnej žaludek,, přiznám se, poblila sem se, a taky brečela, a to si prdel nedělám!!
Kočky v Korei! Přehrávání ve Windows Media Player
Číňané a Korejci běžně jedí kočky a psi na sto způsobů!!!!!