Přihlášky do SONKP >>> TadýseQ

Srpen 2008

Tygr

28. srpna 2008 v 10:26 | Sirenka |  →Kočkovité šelmy
Tygři
Tygří pruhy
Tygři jsou největšími a nejsilnějšími ze všech velkých i malých koček. Tygr je desetkrát silnější než člověk. Všech pět poddruhů tygra se maskuje tmavými pruhy a barevný vzor každého jedince je jedinečný, podobně jako lidské otisky prstů.
Vodní radovánky
Ačkoli tygři stráví většinu času na suché zemi, mají velmi rádi vodu. Často se chodí namočit, aby se za horkých dní zchladili.
Vzácný jev
Bílá mláďata se rodí pouze tygrům indickým a jsou navíc velmi vzácná. V přírodě žij jen málo bílých tygrů.
Největší ze všech
Největším ze všech tygrů je tygr ussirijský, který obývá studené lesy východníh Ruska, Číny a Severní Koreje. Před zimou h chrání jeho hustá dlouhá srst.

Obrázek “http://www.biolib.cz/IMG/GAL/11698.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.
Obrázek “http://animaldiversity.ummz.umich.edu/site/resources/eva_hejda/bengaltiger.jpg/medium.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Menší arové

28. srpna 2008 v 9:58 | Sirenka |  →Papoušci
Menší arové ROD: ARA
Papoušci rodu ARA se vskytují v hojném počtu v Novém světě od Mexika na jih. Od ostatních papoušků se odlišují především holou kůží na lících a velmi dlouhým ocasem.
Chov arů je drahý koníček, proto je pro mnohé chovatele vhodnější některý z menších druhů. I ty však umějí být velmi hlučné. Uměle odchovaní ptáci se mohou stát oddanými společníky, ale pokud jde o mluvení, nejsou nijak zvlášť talentovaní. Jen málokteří se naučí víc než 20-30 slov.
Nejčastěji chované druhy
Všechny zde uvedené druhy se v Evropě dají sehnat bez problémů a jednou aklimatizované páry se ve vhodných podmínkách poměrně dobře rozmnožují.
Ara žlutokrký (Araaricollis). Tento druh dostal jméno podle žlutého límce vzadu na krku. Peří na hlavě je hnědočerné, zbytek těla převážně zelený. Ocasní pera jsou zpočátku modrá, směrem ke špičce přecházejí do červena. Stejně jako u ostatních arů se pohlaví dá určit jen analýzou DNA, i když samec tohoto druhu má větší hlavu. Ara žlutokrký pochází z jižní části Jižní Ameriky- jeho vlastí je jižní Brazílie, Paraguay, Bolívie a severní Argentina.
Ara rudobřichý (Ara manilata). Jeho vlastí je Guayana a okolní země. Holou kůži na lících má žlutavou(na rozdíl od ostatních menších arů, keří ji mají bílou). Převládající barvou na celém těle je zelená, na hlavě a na hrudi jsou některá pera modrá a břicho včetně oblasti mezi nohama hnědočervené. Tento druh je velmi náchylný k obezitě. Ta může být příčinou náhlých úmrtí, například způsobených stresem z pohybu nebo z koček špplhajících na voliérů. Raději ptáky krmte kvalitní krmnou směsí než vlastní složenou na semenech slunečnice , a dávejte jim hodně ovoce. Arové rudobřiší potřebují přes zimu vytápěný přstřešek.
Ara červenoramenný (Ara nobilis). Nejmenší ze všech arů, vyskytuje se na severovýchodě Jižní Ameriky. Kromě malé velikosti se pozná také podle konců křídel (kvůli nim dostal české jméno). Také tento druh má holou bílou kůži více na lících než kolem oka jako aratingové. Poddruh A.n. cumanensis se liší především světle hnědou horní částí zobáku namísto šedé. Tento poddruh se v chovech vidí jen vzácně.
Chov
Menší druhy arů potřebují pevnou voliéru sestavenou z dřavěných rámů silných nejméně 5*5 cm, chráněných pletivem z drátů silných 2,5 mm. Ochraňte důkladně každé "slabé místo" konstrukce, které by ptáci mohli narušit svými zobáky. Bohatá nabídka různých bidýlek (vyměňovaných v případě potřeby) pomůže odvést jejich pozornost od konstrukce voliéry.
Jako krmení pužívejte kvalitní standardní směs společně s ovocem a zeleným krmením. Někteří jedinci ocení stonky špenátu a všichni si dají s chutí granátová jablka.
Arové potřebjí pevnou hnízdní budku otevřenou po celý rok, aby v ní mohli odpočívat. Jakse blíží období hnízdění, zejména samička tráví vevnitř dlouhou dobu i přes den. Ptáci zčnou být hlučnější a téměř vždy se také stanou většími ničiteli než obvykle, rozštípávají bidýlka a sépiové kosti. Dejte do hnízda dřevěné štěpiny, které samička rozštípe na menší a vystele jimi hnízdo. Po snesení vajec na nich sedí samička sama, i když samec s ní někdy tráví v budce určitý čas.
Základní údaje
Čeleď: papouškovití (Psittacidae)
Délka: 30-46 cm
Rozšíření: většina území Jižní Ameriky
Vyšlechtěné barevné formy: žádné
Snášenlivost: páry mohou být chovány v hejnu
Společník pro člověka: mladí ptáci se dají ochočit, trochu se naučí i mluvit
Krmení: kvalitní směs pro větší papoušky, denně ovoce a zelené krmení
Zdravotní problémy: mohou trpět škubáním peří
Rada pro chov: budku umístit v klidné části voliéry, stranou od rušivých vlivů
Hnízdění- nároky: budka podle velikosti druhu, se dnem 23-30*23-30 cm, hluboká nejméně 60 cm, vystlaná hoblinami
Velikost snůšky: 2-3 vejce
Doba inkubace: 25-27 dnů
Nároky při odchovu mláďat: měkké krmení po vylíhnutí mláďat
Vylétnutí: 8-12 týdnů
Věk: 30 i více let

Hej supr obrázek

28. srpna 2008 v 8:17 | Sirenka |  ☼Srandovní obrázky
Že je to dobrý xD

Fotky králíčků

28. srpna 2008 v 8:16 | Sirenka |  →Králíci

Vtipy o Lordech a Jeanech

28. srpna 2008 v 8:02 | Sirenka |  ☼Vtipy
Lordi:
"Jean, zalij travnik!" říka lord. "Milorde, vzdyt' prší!" odvetí Jean. "Nevadi, vezmi si destnik!"
Lord: No takJean prší před hlavním vchodem???
"Ano jistě sire" odpoví Jean.
Výborně půjdu tedy zadním.
Jean, práskněte za mnou dveřmi, jsem velmi rozčilen.
Potkají se dva lordi a jeden říká: "Já jsem tak bohatej, že bych si mohl koupit celej svět!" - "Ale já ti ho neprodám!"
"Jean, pamatujete, jak jsme byli před třiceti lety v Africe?" - "Lituji sire, ale to byl ještě můj předchůdce." - "Ale ne, Jean, byl jste to určitě vy. Vzpomeňte si přeci, jak vás tam pak sežral ten lev!"
Ptají se lorda, jak přišel ke svému bohatství a on vypráví: "Když jsem připlul do Státu, tak jsem měl 20c, koupil jsem tedy za ně jedno jablko, vyleštil jej a prodal za 60c, za ně jsem koupil 3 jablka, vyleštil a prodal je za 1,80 dolaru. A tak to šlo dál a dál, den za dnem, až mi umřel strýc a odkázal mi 20 mld. dolarů."
Lord si vyjde na hon a sluha mu přivede smečku chrtů a popřeje mu pěkný lov. Lord odejde za kopec a je slyšet střílení a řev. Po chvíli se lord vrací a sluha se ho ptá jaký byl lov. "Dobrý, velice dobrý, akorát došli chrti."
"Žán, lady dnes nepřijde na večeři?" - "Ne sire, ráno jste ji ráčil zastřelit." - "Ach ano. Teď si vzpomínám. Netušil jsem, že bude tak dlouho naštvaná!"
Jean, zabij tu mouchu, chci byt osamote!
Jean, prosim sklenici vody.
Jean, prosim dalsi sklenici vody.
Jean, prosim jeste sklenici vody.
Jean, zavolejte hasice, sami to neuhasime!
Lord sedí na verandě a čte si své Timesy. Po chvíli se od Bristolského přístavu ozve rána z děla.
"Jamesi!! Prosím vás, co to bylo?"
"Na státnickou návštěvu k nám přijíždí velvyslanec Egypta a to je salva na uvítanou, sire."
Lord pokračuje v četbě, když se ozve druhá, třetí, čtvrtá rána...
"Jamesi, to je smutné, že naše dělostřelectvo tak špatně míří."
"Sire, lady Barbara spadla při projížďce do rokle i s koněm. Lituji, ale koně jsem musel ihned na místě zastřelit." - "Hm. A kde je lady, Jean?" - "Lady je v nemocnici, sire." - "Jean, proč sebou nevozíte tu dvojhlavňovou pušku?!"
"Jean, kdy jsme byli naposledy na lovu kachen?"
"Vcera, sire."
"No vidíte, proc jsme tedy meli na obed zase koninu?"
"Lituji sire, ale kuchar pripraví vždy jen to, co vaše lordstvo rácí trefit."
"Jean, vcera jsem cetl v novinách, že žralok dokáže behem nekolika vterin sežrat cloveka. Poslechnete, kupte nejakého, dáme ho lady do postele."
"Lituji sire, ale žralok je ryba. V posteli by bez vody lekl."
"No, to je pravda. Myslím, že kdyby videl lady, tak by lekl i ve vode."
Lord se vrátí z dovolené a ptá se sluhy: "Jean, co je nového?"
"Lady vám byla nevěrná, mylorde."
"Jean, ptal jsem se co je nového!?"
Sedí lord ve svém pokoji, hledí zamyšleně do plápolajícího krbu, popíjí svojí obvyklou sklenku whisky, venku sněží a on čeká, až přijede jeho manželka s tchyní. Po chvíli vstoupí do pokoje Jean: "Pane, zaslechl jsem rolničky - přijely saně." "Obě, Jean?"
Jean, prší ještě ?
Ano pane.
Tak jdi vyvenčit rybičky!
Lord provádí zámkem a ukazuje své lovecké trofeje. Mezi hlavami je i hlava s podivným úsměvem. "To je taky váš úlovek?" "Ano. Tchýně. Do poslední chvíle si myslela, že ji budu fotografovat."
"Jak bylo na lovu sire?"
"Bylo to skvělé, Jean, střelil jsem obrovskou kachnu ... pak jsme ji opékali ... ale nečekaně explodovala!"
"Tušil jsem to sire, před chvílí hlásili ve zprávách nevysvětlitelnou havárii vojenského vrtulníku."
Tři lordi si vyprávějí své zážitky z pobytu v britských koloniích a jeden říká:
"Strávil jsem v Indii čtyřicet let života. To je vám tak krutá země. Představte si to, když tam chlápek umře, tak s ním pohřbí zaživa jeho ženu."
"Tedy, to je vskutku kruté, že ten nebožák nedozná klidu ani po smrti."
Starý lord přijde večer domů, sluha mu pomáhá z vaťáku a polohlasem říká:
"Tak co, ty starý krokodýle, zase jsi byl v baru nasávat a koukat po hezkejch holkách, co?"
Lord odpoví:
"Nikoliv, Jamesi. Dneska jsem si byl koupit naslouchátko."
Lord se vrací letadlem z dovolené a volá svému sluhovi.
"Žán, asi za půl hodiny přistaneme, tak na mě čekej na letišti s vozem. Je něco, o čem bych měl vědět?"
"Nic nového, pane. Akorát jsem zlomil násadu od lopaty."
"Tak se koupí nová. Cos dělal?"
"Zakopával jsem vašeho psa, pane."
"Cože? Žeryk je po smrti? Co se mu stalo?"
"Lady na něj šlápla když běžela ze schodů."
"Proboha, proč běžela ze schodů? Vždyť ta nikdy neudělá rychlejší pohyb, než je nutno."
"Bylo nutno, protože běžela pro vodu."
"Pro jakou vodu? Proč neposlala služebnou?"
"Služebná nemohla, protože hasila ty záclony."
"Ježíšmarjá, jaký záclony zase? A proč hořely?"
"Jak vypadl ten proud, tak služebná nesla lady svícen a protože nebylo vidět, tak zakopla, upadla na záclony a začala hořet, od ní chytly záclony a proto běžela lady pro vodu."
"No a uhasili to?"
"Lady nedoběhla, protože si zlomila nohu."
"A je ošetřená?"
"Když odjeli hasiči, tak ji odvezla sanitka."
"Proboha, proč tam byli hasiči?"
"Protože chytnul celý zámek a vyhořeli jsme do základů."
Chvíli bylo ticho a potom se lord ozval:
"Žán, moc od tebe nechci. Můžeš mně říct alespoň jednu pozitivní věc."
"To mohu, lorde. Přišly vaše testy na HIV a ty jsou pozitivní."
Volá lord na sluhu: "Jeane, přineste mi klavír." "Klavír, pane?" táže se sluha. "Ano, klavír." "A proč pane?" "Mám na něm doutník."
Lord je ubytován v hotelu. Večer mu hotelier nabízí komplexní služby.
"Nebude si přát Vaše lordstvo na noc mladou dívku?"
"Ne, spíš mladého chlapce."
Hoteliér se rozhořčí a zvolá:
"Zavolám strážníka!"
"Well, tedy strážníka."
Jeho Lordstvo se vrací z Indie. Na nádraží ho čeká sluha a veze ho na zámek.
Lord se ptá:
"Jeane, co je u nás nového ?"
"Nic nového, Lorde."
Po chvíli jízdy John praví:
"Lorde, váš buldog pošel."
"Proč?"
"Protože se nažral spáleného koňského masa, Lorde."
"Kde?"
"Ve vašich stájích, které shořely i s vašimi koňmi."
"Proč shořely moje stáje?"
"Chytly od zámku, Lorde."
"Proč hořel zámek?"
"Chytl od svíčky u postele vaši zemřelé matky, Lorde."
"Proč zemřela má matka?"
"Přistihla lady s vaším komorníkem, Lorde."
"Ale to je stará věc."
"Vždyť jsem vám to, Lorde, říkal. Nic nového."
Lord McGregor je na poste a vyplňuje složenku. U jedné kolonky se zastaví a začne okusovat tužku. To trvá 5min, 10min, po čtvrt hodině už to poštovní úřednice nevydrží a zeptá se: "Potřebujete s něčím poradit lorde McGregore?" Na to se lord klepne tužkou do cela a radostně zvolá: "McGregor, to je to slovo!"
Jean kde jsou děti...
V lednici vaše lordstvo..
a nebude jim tam zima??
Ne. Zavřel jsem dveře.
Jeane, přineste klavír.
Zapomněl jsem si na něm klíče.
Jeane, přineste okno.
Chci se podívat do zahrady.


Popis Uzdečky

28. srpna 2008 v 7:35 | Sirenka |  ☼Uzdy

Uždění

28. srpna 2008 v 7:32 | Sirenka |  ☼Uzdy
Správně osedlat a nauzdit koně je nutno se dobře naučit, stejně jako je třeba umět jej odstrojit. Koně můžete uzdit či sedlat buď již ve stáji, nebo až po vyvedení na dvůr. V tomto případě musí mít kůň nasazenou ohlávku, aby bylo možné ho bezpečně držet. Při nasazování uzdečky se chovejte tiše a klidně. Snažte se udržet přátelský kontakt s koněm. Výstroj před nasazením vždy důkladně zkontrolujte.
Uždění:
Nejdříve se musíte přesvědčit, zda nánosník a podhrdelník nesou zapnuty. Po přetažení otěže přes hlavu koni sundejte ohlávku, ale nechejte ji viset na krku. Je to důležité, neboť v případě potřeby můžete koně snadno přidržet.
1. Zasunutí udidla- Levý palec vložte koni do koutku huby (zvíře ji otevře) a šetrně zasuňte udidlo. Dejte si pozor, abyste koně neuhodili do zubů. Někteří koně jsou na uzdění tak zvyklí, že tlamu otevřou automaticky, když mu před ní udidlo dáte.
2. Přes uši- Nátylník přetáhněte za uši tak daleko, aby se nacházely v prostoru mezi nátylníkem a čelenkou. Tento úkol provádějte opatrně, kůň je uši zvlášť citlivý. Kštici přehoďte přes čelenku.
3. Upínání řemínků- Postupně zapněte nánosník a podhrdelník. Nesmějí být však utaženy příliš těsně. Pod řemeny by mělo být možné volně zasunout dlaň.
Sejmutí uzdečky: Před sejmutím uzdečky na krk koně volně pověste ohlávku. Teprve potom rozepněte nánosník a podhrdelník. Jednou rukou uchopte otěže a nátylník a přetáhněte je směrem dopředu (před oči koně). Kůň sám uvolní stisk udidla, které potom snadno vytáhnete z tlamy. Znovu ale dbejte na to, abyste koně náhodou neuhodili do zubů.

Sedlání

27. srpna 2008 v 18:18 | Sirenka |  ☼Sedla
Sedlání:
Třmeny jsou vytaženy nahoru a podbřišník, na jedné straně zapnutý, je přehozen přes sedlo. Při přenášení sedla si je položte na předloktí a pevně držte, aby jste jej neupustili a tím poškodili vnitřní kostru.
1. Správné nasazení- Nejprve koně uvažte. Pak k němu přistupte z levé strany a sedlo s dečkou zvedněte nad kohoutek. Teprve potom sedlo posuňte do správné polohy. Tento pohyb vždy provádějte po směru růstu srsti. Vypněte dečku a zkontrolujte, zda leží hladce pod velkými bočnicemi.
2. Upnutí podbřišníku- Podbřišník provlékněte koni pod břichem a z levé strany jej přitáhněte. Ne však příliš těsně! Mezi podbřišník a tělo koně by se měla volně zasunout ruka. Utáhněte zápinky podbřišníku jen tolik, aby udržely sedlo. Dotáhnete je až těsně před jízdou. Nakonec prsty zkontrolujte, zda kůže není podbřišníkem někde skřípnutá. Tuto kontrolu proveďte na obou stranách.
Sejmutí sedla: Při snímání sedla nespěchejte, pracujte klidně a opatrně. Sedlo ihned uložte na vyhrazené místo, aby nedošlo k jeho poškození.
1. Zvednutí třmenů- Třmeny vytáhněte směrem nahoru k sedlu, aby k němu zcela přilehly. Pak skrze třmeny protáhněte vrchní i spodní třmenové řemeny.
2. Sejmutí sedla- Opatrně rozepněte podbřišník, aby neuhodil koně do nohy nebo břicha. Pak jednu ruku vložte pod přední rozsochu a druhou pod zadní rozsochu. Sedlo opatrně stáhněte koni z hřbetu směrem k zádi koně. Podbřišník, aby nepřekážel, přehoďte přes sedlo.

Popis Westernového sedla

27. srpna 2008 v 18:17 | Sirenka |  ☼Sedla
Popis sedla:

Popis Anglického sedla

27. srpna 2008 v 18:11 | Sirenka |  ☼Sedla
POPIS SEDLA:


Drezura

27. srpna 2008 v 17:53 | Sirenka |  ☼Drezura

Drezura

Drezura je jedno z nejdůležitějších odvětví jezdeckého sportu. V roce 1532 založil Frederico Grisone akademii, kde byli koně připravování k předvádění složitých pohybů. Během staletí se drezurní jěždění vyvinulo z jakésiho cirkusového představení až do podoby, kterou známe dnes. V roce 1912 se jela první drezurní úloha na olympijských hrách. Cílem drezury e co nejvíce zdokonalit pohyb koně.
Drezura je pokročilejší stupeň klasické jízdy. Koně a kezdci, kteří jezdí v anglickém stylu většinou znají základy drezurních cviků. Rozvoj drezurních dovedností je podmíněn speciálním výcvikem a kázní. Koně se učší reagovat na nejjemnější pobídky jezdce a jezdec se snaží dávat pobídky co nejpřesněji.
Vybavení
Pro základní cviky můžete použít všestranné sedlo a jednoduché stíhlové udidlo. Na závody budte potřebovat drezurní sedlo. V drezuře se také využívá drezurního bičíku, který je delší než jezdecký bičík.

fotky různých papoušků

26. srpna 2008 v 10:36 | Sirenka |  →Papoušci
Kakadu bílý
Papoušek šedý
Andulky šedé
Neoféma tyrkysová
Ara vojenský
Papoušek zpěvavý
Papoušek zpěvavý
Papoušek Alexandřin
Loriové mnohobarví horští
Korela chocholatá
Ara hyacintový
Ara červenoramenný
Nandej černohlavý
Aratinga sluneční
Aratingové červenolící
Papoušek patagonský
Pyrura hnědouchý
Papoušek senegalský
Papoušek konžský
Alexandr velký
Alexand čínský
Agapornis škraboškový
Agapornis fišeri
Elektus různobarvý
Lorikul korunkatý
Andulka lutino
Ara kaninda
Ara arakanga
Kakadu růžový
Kadu palmový
Kakadu molucký
Kakadu žlutolící

Kakaduové

26. srpna 2008 v 9:53 | Sirenka |  →Papoušci
Kakaduové Rody: EOLOPHUS, CACATUA
Kakaduové se poznají snadno podle dlouhých per na temeni hlavy tvořících výraznou chocholku, kterou ptáci vztyčují, jsou-li vzrušení nebo vylekaní. Kakaduové jsou krásní papoušci, ale hluční a navíc to jsou vyhlášení ničitelé. Musejí mít prostornou a pevnou voliéru daleko od sousedů, které by určitě rušil jejich chraptivý křik. Uměle odchovaní kakaduové jsou ideálními společníky pro člověka, ale když ve věku čtyř až pěti dospějí, často se stávají zlomyslnými. Kakaduové nemají v peří "modrou vrstvu", takže většina druhů má všechno peří stejnéh odstínu.
Nejčastěji chované druhy
Ve světových chovech se stkáme častěji s kakaduy indonéskými než australskými. Odlišné barevné formy jsou známy jen od kakadua růžového.
Kakadu růžový. V austrálii je tento druh chován běžně, ale jinde je vzácný. V roce 1960 byl vývoz těchto ptáků zakázán, ale ptáci dovezení do Evropy a Severní Ameriky ještě před tím se dobře množili, takže druh v místních chovech úspěšně přežil. Dnes chovaní ptáci mají peří spíše bílé než šedé, často také růžové v různě intenzivním odstínu, podle něhož dostali české jméno.
Kakadužlutolící. Rozlišují se dva poddruhy - menší timorský C.s. parvula a větší C.s. citrinocristata , který žije na ostrově Sumba a pozná se podle chocolky více oranžové než žluté.

V levo je menší timorský C.s. parvula a v pravo větší C.s. citrinocristata.
Kakadu bílý. Velice krásný pták se sněhovým peřím. Voliéry pro kakaduy by měly mít konstrukci z cihel nebo tvárnic místo dřeva.
Chov
U kakaduů bývají někdy poblémy se snášenlivostí, proto raději začněte pokud možno s určeným párem. Nejlepší je si opatřit nedospělé ptáky známého původu a chovat je společně až do dospělosti, protože pak bude pouto mezi nimi silnější. Kakaduové tvoří zřejmě páry na celý život, proto bývá velmi obtížné dopárovat ptáka, který o svého partnera přišel.
Kakaduové někdy odmítají žrát cokoliv kromě slunečnicových semen. Proto je třeba donutit je k pestřejšímu jídelníčku. Toho se snáze dosáhne s mláďaty, která jsou převedena z krmení při odchovu rovnoou na správný jídelnček. Kakaduům růžovým omezujte příjem tuků, aby se snížilo riziko vzniku lipomů. Tyto tukové nádory nejsou zhoubné, ale omezují schopnost ptákům létat.
Základní údaje
Čeleď: kakaduovití (Cacatuidae)
Délka: 30-46 cm
Rozšíření: Austrálie, Nová Guinea, další tichomořské ostrovy včetně Moluk
Vyšlechtěné barevné formy: nejsou známy
Snášenlivost: samci se v toku mohou stávat agresivními
Společník pro člověka: dají se ochočit, ale mluvit se učí špatně. V dospělosti bývají hluční a nevypočitatelní
Krmení: směs zrní pro papoušky, doplňky, pravidelně zelené krmení a ovoce- jablka, hroznové víno, granátová jablka.
Zdravotní problémy: citliví vůči nemocem peří, zvláště PBFD. Kakadu růžoví jsou náchylní k tvorbě lipomů
Rada pro chov: umožněte ptákům stálý přístup do hnízdní budky a dávejte jim nařezané větve, aby je mohly štípat a třískami si vystlat hnízdo. Pomůže to snížit agresivitu
Hnízdění-nároky: budka, sud nebo dutý kmen se dnem 40*40 cm, hluboký nejméně 50 cm. Doporučujei opevnit vstupní otvor
Velikostsnůšky: 2 vejce, kakaduové růžoví mívají v jedné snůšce až 5 vajec
Dobainkubace: 25 - 30 dní
Nároky při odchovu mláďat: po vylíhnutí mláďat pravidelně máčejte zrní
Vylétntí: 10-11 týdnů
Věk: v příznivých podmínkách mohou žít až 70 let

Andaluský kůň

26. srpna 2008 v 8:55 | Sirenka |  ☼Plemena koní
Andaluský kůň
Andaluští koně jsou kompaktní , elegantní, šikovní a inteligentní a je jim dobře jak pod sedlem, tk před kočárem. Jsou velmi učenlivý a mnozí jejich majitelé je s oblibou učí různým kouskům, jako třeba španělskému kroku.
Jako andaluští koně bývjí čím dál častěji označováni koně, kteří nejsou "čistokrevnými španělskými koňmi" (PuraRazaEspanola, zkráceně PRE) - stačí, mají-l dostatečné množství arabské a berberské krve . Andalusané předali svou ušlechtilost mnoha dalším plemenům, mj. i ameriským, jejichž kořeny sahají až ke koním španělských obyvatelů.
V Real sculea Andaluza del Arte Ecuestre ve španělském Jerez de la Frontera jsou andaluští hřebci vychováváni klasickým španělským způsobem. Ti nejlepší z nich vystupují na skvělých představeních. Zdá se, že zde panuje, na rozdíl od přísností španělské jezdecké školy ve Vídni, duch jisté jižanské lehkosti.
PuraRazaEspanola:

Tiffany

25. srpna 2008 v 17:32 | Sirenka |  →Plemena koček
Tiffany
Tiffany je podstatně dlouhosrstá barmská kočka. Představuje elegantní spojení pozměněného typu orientální kočky a nádherné, dlouhé a hedvábné srsti.
Historie
Vznikla křížením barmských koček s perskými kočkami. Je to plemen dosud poměrně neznámé, dokonce i v USA, kde je vyšlechtili nadšení chovatelé a milovníci koček.
Temperament
Jako hybridní plemeno spojuje tiffany řadu vrozených znaků: má jemnost a mírnost typickou pro perské kočky, ale více se toulá a po krátkosrstých kočkách zdědila zvědavou povahu.
Variety
I když barmské kočky mají mnoho barevných variet, v USA se pro tiffany uznává pouze jedna barva : hnědá čili sobolí. Ve Velké Británii je však snha uznat větší počet barevných variet tohoto plemene.
Znaky obličeje
Hlava- Kulatá, s krátkým nose a dobře zaokrouhlenou bradou. Čenich je hnědý.
Uši - Středně velké, na špičce mírně zakulacené, posazené daleko od sebe. Uši jsou skloněné dopředu.
Oči- Kulaté nebo mírně šikmé, daleko od sebe posazené. Mají zlatou barvu.
Znaky těla
Tělo- Středně velké, svalnatější a zaoblenější než u barmské kočky.
Nohy- Dlouhé a vzhledem k proporcím těla štíhlé.
Tlapky- Oválné až kulaté. Polštářky mají hnědou barvu.
Osrstění- Srst je douhá a hedvábná, má mít teple hnědé sobolí zbarvení.

Tonkinská kočka

25. srpna 2008 v 9:46 | Sirenka |  →Plemena koček
Tonkinská kočka
Má orientální jméno, ale americký původ. Vznikla míšením siamských a barmkých koček a prý v sobě spojuje nejlepší vlastnosti obou plemen.
<--Tokinská kočka - platinový norek (zbarvení)
Historie
Ve třicátých letech se tyto kočky v malém počtu objevily v Severní Americe pod názvem zlatá siamská kočka. Většinou jim nikdo nevěnoval pozornost až do r. 1960, než jako tonkinské kočky vzbudily zájem veřejnosti. Jako samostatné plemeno byly uznány pouze v USA v roce 1980.
Temperament
Tonkinské kočky jsou mimořádně přítulné, a ze všech krátkosrstých plemen koček jspou nejvíce vázány ny člověka.
Variety
V USA rozeznávají pět variet. Jedna britská asociace chovatelů koček plemeno neoficiálně uznala a stanovila noý standard, podle kterého se povolují všechna zbarvení jako u barmských koček.
Znaky obličeje - Tonkinská kočka s červenými odznaky
Hlava- Mírně lkínovitá, s dlouhým, hranatým nosem. Barva čenichu má ladit se zbarvením srsti.
Oči- Středně velké, posazené daleko od sebe. mandlového tvaru. Mají mít modrozelenou barvu.
Uši- Středně velké, na blázi široké, s oválnými špičkami.
Znaky těla- Tonkinská kočka s červenými odznaky
Tělo- Středně velké, pružné, svalnaté, tvoří jakýsi přechod mezi štíhlou siamskou kočkou a podsaditější barmskou kočkou.
Nohy- Dlouhé, štíhlé a elegantní.
Tlapky- Něžné, spíš oválné než kulaté. Barva polštářků má ladit se zbarvením srsti.
Ocas- V pměruk tělu dlouhý, k konci se zužuje.
Osrstění- Srst je středně dlouhá, měkká a přiléhavá jako u norka, s přirozeným leskem. Zbarvení je jednotné, na spodní straně těla o málo světlejší. Odznaky jsou jasně ohraničené, ale méně zřetelné než u siamské kočky.

Korela chocholatá

25. srpna 2008 v 9:06 | Siren |  →Papoušci
Korela chocholatá Druh: NYMPHICUS HOLLANDICUS
Domovem volně žijících korel je většina území Austrálie, nenajdeme je pouze v pobřežních oblastech. Korela chocholatá svým vzhledem připomíná malého kakadua, ale je štíhlejší a má delší a úzký ocas. Vhocholku na temeni hlavy používá stejně jako kakaduoví, to znamená, že ji vztyčuje a skládá podle momentální nálady. Kromě toho také nemá peří "modrou vrstvu", takže její zbarvení závisí jen na pigmentaci. Chov korel je snažší než chov jejich větších příbuzných, a to jak ve voliérách, tak v bytech jako společníků pro lidi.
Po mnoho let byla korela ve stínu andulky, jinak měly oba druhy v chovatelství podobnou historii. Od té doby, co se podařilo vyšlechtit různé barevné formy, se korela stala u chovatelů mnohem populárnější.
Protože korely nejsou takoví ničitelé jako kakaduové, mohou být chovány v obyčejných voliérách se dřevěnými rámy chráněnými pletivem z drátů o průměru 2-2,5 mm. Také je možné chovat je v hejnu nebo ve společnosti andulek.
Korely se ozývají voláním sestávajícím ze sérií kratších písknutí. Ani zajíavý trylkový zpěv samečků by neměl vaše sousedy rušit. Mladé korely se dají snadno ochočit a žijí dlouho. Dobrý vztah ke svým majitelům neztrácejí ani po letech, což se rozhodně nedá říci o jejich větších příbuzných.
Základní údaje
Čeleď: kakaduovití (Cacatuidae)
Délka: 30 cm
Rozšíření: většina území Austrálie
Vyšlechtěné barevné formy: velký výběr
Snášenlivost: velmi snášenliví, společenští ptáci
Společník pro člověka: vynikající; mladí ptáci se stanou dlouhověkými, mluvícími a přátelskými společníky
Krmení: směs zrní pro andulky- proso, lesknice, kroupy, slunečnice, semenec, zelené krmení a jablka
Zdravotní problémy: náchylní ke kandidiáze a oblým červům
Rada pro chov: lepších chovatelských výsledků dosáhnete s jednotlivými páry než s hejnem
Hnízdění- nároky: budka se dnem 23 * 23 cm, hluboká nejméně 30 cm, vystlaná hoblinami
Velikost snůšky: 5-6 vajíček
Doba inkubace: 19 dnů
Nároky při odchovu mláďat: měkké krmení, máčené zrní (proso)
Vylétnutí: 5 týdnů
Věk: až 30 let
Nejčastěji chované barevné formy
Počet vyšlechtěných barevných forem korely chocholaté není tak velký jako u některých jiných papoušků, což je dáno strukturou jejího peří. V některých zemích , například ve Spojených státech, se pořádají výstavy zaměřené jen na vyšlechtěné korely. Mezi jednotlivými barevnými formami není žádný rozdíl ce se týče krotkosti nebo schopnosti mluvit.
Pohlaví korel se pozná velmi snadno- sameček má citronově žluté strany hlavy a chocholku a oranžové kruhovité skvrny kolem ušních otvorů. Zbytek těla je převážně šedý s výjimkou bílé spodní části křídel, spodní strana těla a ocas jsou skoro černé. SAmička má peří na hlavě více do šeda a na podocasních perech žluté proužky. Mladí ptáci se podobají samičkám, ale ozobí mají spíše růžové než šedé a také mají kratší ocas. Samečky poznáte podle ještě před pelicháním do dospělého šatu, ke kterému dochází kolem šesti měsíců, protože ještě před tím se začnou ozývat svým zpěvem.
Strakatá forma. Poprvé se objevila v roce 1949 v Kalifornii. Strakaté korely mohou vypadat různě: základní šedou barvu mají proloženou světle žlutými skvrnami. Někteří ptáci mají nohy- a někdy i drápy- částečně růžové a v důsledku chybějícíjo melaninu. Chovatelé dávají přednost ptákům souměrně zbarveným, ale není žádná záruka, že párek takovýchto ptáků bude mít i stejně zbarvené potomstvo.http://papousci.chovzvirat.com/img/druhy/korela.jpg
Lutino. Byla vyšlechtěna koncem 50. let minulého století. I v tomto případě se dá pohlaví ptáků poznat zblízka celkem snadno, neboť samička má stále tmavé proužky naspodu ocasu, které jsou v dobrém světle viditelné. Mutace lutino je vázána na pohlaví, na rozdíl od autosomálních recesivních mutací, jako je strakatá.
Skořicová. Korely s peřím světle hnědým místo šedého byly poprvé světu představeny na Novém Zélandu v 50. letech minulého století, i když podobně zbarvení jedinci byli pozorováni již dříve také v hejnech volně žijících ptáků v Austrálii. V tomto případě nezpůsobuje melain černou, ale hnědou barvu peří. Skořicová barva je také vázána na pohlaví, samečci jsou obvykle tmavší než samičky.
Perlová. Tato mutace ovlivňuje rozložení pigmentu v perech. Střed pera je světlý, melain je soustředěn při okrajích a dodává peru šupinovitý vzhled. U samečků se tento efekt s dospíváním ztrácí, protože rostoucí množství melainu postupně potlačí všechna světlejší místa. V poslední době byla ve Spojených státech vyšlechtěna mutace, u níž samečci neztrácejí perlový efekt ani v dospělosti. Také už je možné kombinovat tuto vlastnost s některými jinými mutacemi a dát tak vzniknout například korelám perlovým skořicovým nebo perlovým lutino.
Bělolící. Tyto korely ztratily žluté i oranžové znaky na lících. Samička má šedou hlavu a typické proužky na ocase, sameček korely běllící má líce čistě bílé, zatímco zbytek těla je obvykle tmavší než u standardní formy. Také tuto vlohu lze velmi dobře kombinovat s dalšími mutacemi , včetně například strakaté nebo perlové. Také je možné vyšlechtit sněhobílou korelu albino a sice pářením ptáků bělolící a lutino.
Dominantní stříbrná. Tato původně britská mutace demonstrje neúplnou dominanci. Mezi homozygoty je na první pohled patrný rozdíl- heterozygoti jsou podstatně světlejší. Dominantní stříbrná mutace s bělolící dává formu úplně novou - platinovou.
Další barvy. Existuje ještě jedna vzácnější, recesivní stříbrná forma korely, která se od dominantní formy liší červenýma očima. Byla vyšlechtěna v 60. letech minulého století. Také známe korelu plavou, která připomíná skořicovou, ale není tak rozšířená. Mezi poslední formy patří koela žlutolící se žlutozlatými skvrnami na lících místo oranžových, korela bělohlavá, platinová, pastelová atd.
(korela žlutolící)
Chov
Chceteli začít s chovem korel, snažte se opatřit si mladé ptáky, abyste pak měli přehled o jejich věku. Během karantény je všechny odčervěte, aby nepřinesli případné parazity na ostatní obyvatele voliéry. Pokud chcete chovat korely v hejnu, je nejlepší pustit je do voliéry všechny najednou, protože tím minimalizujete budoucí teritoriální spory. Nedávejte nové ptáky do stálého hejna v období hnízdění, je totiž možné, že by rozrušení ptáci opustili vajíčka nebo mláďata. Pokud vám záleží na barvě potomstva, musíte jednotlivé páry chovat odděleně, abyste měli jistotu o původu mláďat. Jestliže sháníte jednoho ptáka jako společnost, zjistíte, že nabídka mladých ptáků je nejbohatší od konce jara do začátku zimy.
Tradičním krmením pro korely je směs pro andulky obohacená semeny slunečnice. Nyní jsou k dostání i speciální krmené směsi obohacující také vitaminy a minerály, kterých je v zrní málo (hlavně vitamin A) .
Chovateslký úspěch je pravděpodobnější, když jsou rodičovské páry odděleně, protože korely chovné v hejnu mají ve zvyku sdílet spolu hnízdní budky, a dospělí ptáci pak nejsou schopni odchovat všechna mláďata v hnízdě. Přebytečná mláďata zahynou na podchlazení a celkové množství odchovů je pak nižší. Ačkoli korely jsou velmi plodné a samičky mohou snášet vajíčka po celý rok, je lepší omezit rozmnožování na teplejší měsíce tím, že ptákům nabídnete budky až na jaře. Novorozená mláďata jsou porostlá hustým prachovým peřím. Když povyrostou a otevřou oči, reagují na každý rušivý podnět kýváním zepředu dozadu a nenávistným syčením.
Soubor:Tukki-Pako.JPG

Sfinx (kanadská bezsrstá)

24. srpna 2008 v 17:33 | Sirenka |  →Plemena koček
Sfinx (kanadská bezsrstá)
Sfinx (nebo Sphinx) je kočka bez srsti, holá jak novorozeně. Nemusí být každému po chuti, ale bezesporu přitahuje pozrnost.
Historie:
Říká se, že bezsrsté kočky chovali už Aztékové a v knihách z konce minulého století najdeme zmnky o mexických bezsrstých kočkách (v Mexiku se dodnes vyskytují jedinci tohoto dosud oficiálně neregistrovaného plemene, v létě zcela bezsrstého, v zimě s krátkou srstí na hřbětě.). Sfinx však pochzí z Kanady, zakladatelem plemene je mutantní kotě, narozené v roce 1966 v Ontariu. Mimo Severní Ameriku se sfinx chová jen vzácně.
Temperament:
V rozporu s vžitým míněním je sfinx přítulná kočka, která se ráda mazlí.
Variety:
Povoleno je jakékoli zbarvení sodznaky. Barva očí má harmonovat s barvou těla.
Znaky obličeje - Černobílá sfinx
Oči- Hluboko posazené a šikmé. Barvaočí má doplňovat zbarvení těla.
Uši- Obrovské, se zakulacenými špičkami.
Hlava- Ani kulatá, ani klínovitá, ale o málo delší než je široká, s krátkým nosem. Barva čenchu má doplňovat barvu těla. Lícní kosti jsou vysedlé a chybějí hmatové fousky.
Znaky těla
Tělo- Středně velké, s jemnými kostmi, ale svalnaté a se sudovitým hrudníkem.
Nohy- Dlouhé a štíhlé, pro tvar hrudníku mají přední nohy sudovitý postoj (lidově řečeno jsou do O).
Tlapky- Něžné, oválné, s dlouhými prsty.Barva polštářků má odpovídat zbarvení těla.
Ocas- Dloihý, tvrdý, zužuje se do špičky.
Osrstění - Sfinx je bezsrstá, vyjma krátkého chmýří na obličeji, uších, tlapkách a ocase. Na hlavě, na těle a na nohou tvoří kůže vrásky, na ostatních částech těla má být hladce napjatá.
Sfinx není osrstěna, proto má vyšší tělesnou teplotu než ostatní kočky. Její kůže je na omak teplá a měkká, a tak si sfinx vysloužila přezdívku "kožená ohřívací láhev" . Sfinx je kočka, která s potí. Musíme ji proto pravidelně omývat houbou, aby neměla svědivé pocity.

Život koček

24. srpna 2008 v 16:57 | Sirenka |  →Kočky
Kočkovité šelmy
Všechny kočky, malé i velké, dělají v životě podobné věci. Lov, krmení, spánek, hygiena a hraní patří mezi každodenní aktivity všech kočkovitých šelem.
Všechny kočky stráví asi 19 až 20 hodin denně odpočíváním.
Olizování se kočky při horkém počasí i ochlazují. - Drsný jazyk všech kočkovitých šelem slouž při čištění jako hřeben.
Odpočinek
Kočky patří mezi nejospalejší živé tvory světa- prospí asi tak dvě třetiny svého života. Šetří energii, kterou potřebují k lovu.
Dokonce i při spánku jsou smysly koček na stráži.
Výbuch energie
Kočky loví pro přežití a spotřebují při tom hodně energie. Všechny používají v podstatě podobnou taktiku- pomalu se ke kořisti plíží a pak ji překvapí rychlým a přesným útokem. Lov se však může, i nemusí vydřit !
Při lovu se lev soustředí na svou kořist a opatrně a potichu se k ní plíží.
Mláďata kočkovitých šelem:
Levhartí mládě:
Tygří mládě:
Lví mládě:
Leopardí mládě:
Gepardí mládě:
Kotě:
Mládě pumy:
Mládě servala:
Soubor:Ocelot.jpg
Mládě rysa:
Mládě ocelota:
Mládě pardála: (levharta obláčkového)
Mládě jaguára:
Mládě jaguára skvrnitého v hodonínské ZOO - Autor: ZOO Hodonín
Mládě Irbise:
Ostré drápy
Kočičí drápy jsou životně důležitými nástroji používanými při šplhání, trhání kořisti i při lovu. Geprd je jedinou kočkovitou šelmou, která nemůže drápy zatáhnout- pomáhají mu totiž při rychlém běhu. Všechny ostatní kočky rápy zatahují, když je zrovna nepotřebují. Díky tomu j mají stále ostré a připravené k použití.